Malý teoretik - Kulturní teorie - Vizuální studia - Média a komunikace

veřejný prostor, vizuální studia

14. 9. 2010

firemní filosofie

1-pic02  2-philosophy_picture                                                  3-corporate_philosphy                                                   

 

 

 

 

4-interns1   5-company                                                   6-corporateprofile                                                  

 

 

 

 

7-1-mutualchallenges_640x480    8-galerie_philosophie_2                                                  9-company_philosophy                                                  

 

 

 

 

 

Metafory firemní filozofie

 

 

 

Z obrazových metafor tzv. firemní filozofie je asi nejoblíbenější následující výjev: ze spojených dlaní vytvářejících mističku vyrůstá nová rostlina, která je vyživovaná zeminou spočívající v prohlubni dlaní. Zjednodušeně řečeno, personifikace dané firmy, respektive její ruce zde zastupují květináč. Firma je na tom asi tak dobře, že si nemůže dovolit nějakou jinou nádobku na tu trochu hlíny a zelenající se klacek. Další oblíbenou metaforu představují spojené nebo různě se napřahující a vzájemně se ochmatávající ruce. Ruce někdy vytvářejí dost nesmyslné útvary – těla, která k nim nutně patří, by musela být namačkána jako sardinky v nějakém podivném chumlu, což asi také jsou, neboť výjev je dost možná vyfotografován v kancelářském open space, kde po sobě neobyčejně šťastní a přátelští lidé lezou jako brouci v teráriu. Ruce se někdy též účastní sportovního klání, často si předávají kolík štafety nebo se jinak kolektivně lopotí při cestě za výkonem. Ruce na ilustracích k firemní „filosofii“ také mnohdy kamsi ukazují, rádoby do budoucnosti nebo k něčemu takovému a občas v nich schází jen srp a kladivo, aby dojem byl dokonalý. Někdy se scenérie vyprázdní a před divákem se rozprostře jenom nekonečný horizont prosperity: otevřené moře, žírné lány, nad nimiž plují surrealistické obláčky ve tvaru kontinentů apod. Velký šéf občas sedí vedle globusu a významně na něj poklepává: pokryto nebo snad neunikneš? Na čtenáře firemního mudrosloví se zhusta vesele usmívá internacionální kolektiv, který svým složením odvážně boří rasové předsudky, což zřejmě usnadňuje marihuanový rauš, v němž se nachází. Občas na obrázku někdo někomu telefonuje a také se směje na celé kolo – to má být alegorie komunikace. Někdy také někdo něco rýsuje, staví, konstruuje. Občas se před námi otevírá daleká cesta, marné volání. Na obrázcích také kvetou stromy jak posedlé, smějí se a týmově spolupracují (jako) děti, něco tam rychle jede, vlní se, na skleněných fasádách budov se zrcadlí nebe – všehomír, kolotají tam čtyři živly, staví se věž z kamínků, medituje se, kreslí se grafy atd. atd. Málokdy někdo někoho mlátí do hlavy sekerou nebo kope do břicha, zvláštní.

Je skoro zbytečné tyhle vyčpělé a milionkrát omleté stereotypy nějak hlouběji interpretovat, každý asi přibližně ví, co mají znamenat a jak se tyto ideologické ikony harmonie, spolupráce a humanity zneužívají jak na běžícím pásu. Obdobných symbolů využívají téměř všechny firmy a instituce komerčního i nekomerčního typu. Pochopitelně se málokterá instituce bude prezentovat obrázkem, na němž big boss vypaluje svým zaměstnancům na ksicht cejch a nad hlavou jim mává bičem nevyslovených nicméně naprosto zřejmých existenčních hrozeb. Výpůjčky z kulturní tradice jsou mnohdy též dostatečně zřejmé. Můžeme být hrdí např. na to, že už český symbolistní básník Otokar Březina spáchal básnickou sbírku „Ruce“, v níž přišel s fantasmagorickou vizí sbratření, které vyjádřil metaforou prstence propojených lidských rukou. Asi pracoval pro nějakou c.k. PR agenturu, starý lišák Jebavý. Ze všech popisovaných obskurních metafor čpí na sto honů „filozofie“ New age se svým pokřiveným vnímáním zenu a dalších „alternativních“ myšlenkových systémů.

Problematika, která už je zjevná méně, nicméně stále sedí v hlavách tvůrců firemního „myšlení“ jak člověk stižený úplavicí na svém sanitárním trůně, je vztah k Marxově filozofii. Tedy nikoli následování Marxových vývodů, ale naopak snaha je eliminovat, popřít a překrýt novou iluzí. Marx, zjednodušeně řečeno, mluvil o tom, že člověk v moderní době se „odcizil“ své práci, neboť v ní již nevidí tradiční smysl, ale pouze ekonomickou hodnotu. Moderní práce byla převedena na peníze a tím ztratila hlubší význam. Firemní „filozofové“ však říkají: ne ne, kdepak, žádná ztráta smyslu, žádné „odcizení“, naopak, my pracuje proto, abychom vytvářeli hodnoty, abychom žili jako bratři, budovali krásný svět, komunikovali spolu, zažívali nevšední zážitky, žili život naplno. Firemní „filozofie“ tvrdí, že práce má smysl, že je možné respektive nutné jí milovat, protože jinak se stává život prázdným a zbytečným. Miluj svoji firmu, buď absolutně loajální a ona za odměnu dá tvému životu smysl a vyžene ti z hlavy bubáka pochybností. To není nabídka, to je jediná možnost. Funguje to bezchybně. Zahřívej rostlinku, zapoj se do díla, směj se jak blázen, čum pánu bohu do oken, možná tam vykoukáš příští firemní strategii.

Pokud těm nesmyslům někdo nevěří, měl by se snažit seč mu síly stačí, aby to na něm nebylo znát. Jinak vypadne z kola ven respektive skončí na dolní straně kola Štěstěny, což byla oblíbená metafora staršího kulturního niveau. Obrazové metafory firemních „filosofií“ jsou idylicky útěšlivé a tím mimořádně znepokojivé ideologické symboly a konstrukty. Nejsou to nová loga naplněná staronovým obsahem, ale tradiční archetypy zneužité tím nejhorším způsobem pro potřeby co nejfunkčnější manipulace s oběťmi daného politicko-ekonomického systému. O co účinnější je obrázek smějícího se dítěte než symbol zaťaté pěsti svírající pantok. Frekventanti vymývání mozků zapomínají, že dětmi na obrázku jsou oni sami a děti musí poslouchat, jinak dostanou na tlamičku a půjdou spát bez večeře.

 

10-hsc0221l

  

 

Líbí se ti tento článek? Přidej ho na Top Články

RSS komentářů k tomuto příspěvku.

Komentáře nejsou povoleny.