Malý teoretik - Kulturní teorie - Vizuální studia - Média a komunikace

kulturní teorie, veřejný prostor

29. 10. 2011

hořící bezdomovec

303  burning_of_18_anabaptists1                                                      osvetim-spalovaci-pec                                                  

 

 

 

 

Hořící bezdomovec.

Zápalné oběti včera, dnes a zítra.

 

 

Čekat na konečné zastávce noční tramvaje na další jízdu je otrava. Jak si toto čekání zpestřit? Podíváme se, co máme u sebe. Tady v kapse mám krabičku zápalek a vida, v ruce držím kanystr benzínu. Kde se tady asi vzal? No, nebudeme zbytečně dumat, a když už to tady s sebou máme, tak to nějak smysluplně využijeme. Je chladno, mohli bychom si rozdělat ohníček a trochu se zahřát. Hranička dřeva není v dohledu, tak co bychom tak zapálili? Třeba toho spícího pána, jehož vkus v oblékání nám není vlastní? Nemá bílé tenisky. Šplouch, prsk, a je to. Teď si dáme kratší terapii a zase vyrazíme do terénu.

Zapalování bezdomovců, Romů a dalších tzv. nepřizpůsobivých, tj. lidí, kteří nemají peníze na to, aby si zaplatili ochranku, je dnes poměrně oblíbené. Chudáci, mezi které patříme spolu s dalšími 99 procenty obyvatel Země, mají řadu problémů, z nichž nejdůležitějším je starost, aby se v hierarchii chudáků nepropadli na nižší pozice. Svoje postavení lepšího chudáka lze jen těžko udržet vlastními silami, proto je zapotřebí poprosit božstvo o podporu. Božstvo lze prosit různými způsoby, nicméně je nanejvýš vhodné něco obětovat. Zajatých nepřátel, kterým by se daly vykutat vnitřnosti je nedostatek, vlastní děti už také nejsou tak ochotné nechat se obětovat pro blaho obce a slávu boží jako dřív, ostatně v tomto směru máme nějaké podivné skrupule a Abrahámův přístup je nám čím dál méně pochopitelný. Příslušná oběť musí být dostupná, nejlepší by bylo pořídit si ji v supermarketu. Nicméně zápalné Romy, bezdomovce a invalidy obchodní řetězce dosud nenabízejí a to ani před Silvestrem, podivné.

Zápalné oběti přinesené na oltář čehokoli nejsou žádná novinka. Ve starověkém Římě se opékali křesťané, donedávna se s větší či menší intenzitou v různých dějinných epochách přikládali do ohníčku Židé, dnes si zatopíme tím, kdo je zrovna po ruce a moc se nebrání. V pozadí našeho „bohulibého“ počínání není jen neurčitá nenávist ke všemu, co nenosí stejnou teplákovou soupravu, ale spíše snaha změnit pozitivně svůj víceméně nesnesitelný život za pomoci osvědčených magických praktik. Pochopitelně je nám všem jasné, že skutečnými viníky neutěšené situace jsou přední držitelé různých forem moci, nicméně těm se tak snadno na kůži nedostaneme. Brání se, kopou stovkami nožiček svých bodyguardů a nakonec by ten rituál nemusel dopadnout zamýšleným způsobem. Obětující kněz by se snadno mohl stát obětí a naopak. Tudy cesta nevede, alespoň dokud budeme pořád tak líní a zbabělí, jak jsme. Samozřejmě, že by mělo větší smysl zapálit si prezidenta nebo předsedu představenstva nějaké korporace, který dostal půlmiliardovou odměnu za to, že si říhnul na poradě. To by ovšem od nás vyžadovalo velkou investici času, energie a prostředků. A nejen to. Také by nám to musel někdo říct. Média a politici ovšem zcela v logice svých potřeb označují za vhodné oběti jednoduše dostupný „materiál“, jehož kultovní zpracování do podoby vatry nevyžaduje větších investic. Caesarů, Führerů a prezidentů je také poměrně málo, zatímco bezdomovců si vyrábíme dostatek a lze pořídit dva za cenu jednoho.

Mediální debaty o tom, jak co nejúčinněji zlikvidovat „nepřizpůsobivé“, jsou absurdně komické, nicméně v historické perspektivě zcela pochopitelné. Máme pocit, že máme nádor na zadku, ale zatím je na mozku. Mozek nicméně tvrdí: plácejte se po zadku a vše se v dobré obrátí. Skutečnost, že to nakonec odnese celý organismus, zůstává zahalena obecným konsensem pravícím, že o některých věcech se ve slušné společnosti nemluví. Ještě chvíli to půjde, no a možná, že se zatím božstvu ten pach spáleniny znechutí a nějak to zařídí. Proto bych navrhoval vyrábět z „nepřizpůsobivých“ levné tukové briketky, jejichž spotřeba bude mít praktický i kultovní rozměr. Všichni budou spokojeni, včetně briketek, které si nikdy na nic nestěžují a vesele hoří.

 

 

 

rops-baudelaire

Líbí se ti tento článek? Přidej ho na Top Články

RSS komentářů k tomuto příspěvku.

Komentáře nejsou povoleny.