Malý teoretik - Kulturní teorie - Vizuální studia - Média a komunikace

kulturní teorie, vizuální studia

19. 1. 2012

ruka ve fotografii

1-ruka-pani-roentgenove  2-tina-modotti-workers-hands-1927                                                    3-felix-nadar-1820-1910-the-hand-of-the-banker-d                                                       

 

 

 

 

4-hermann-schnauss-electrographics-of-a-hand-1900  5-herbert-bayer-lonely-metropolitan-1932                                                    6-man-ray-hands-painted-by-picasso-1935                                                    

 

 

 

 

7-gaston-durville-roger-pillard-hand-of-a-corpse-mummified-by-mesmerism-1913  8-dora-maar-sans-titre-1934                                                    9-andre-kertesz-paul-armae28099s-hands-paris-circa-1926                                                   

 

 

 

 

 

Ruka paní Röntgenové

 

 

Objev rentgenových paprsků a rentgenové fotografie vyvolal skoro stejnou senzaci jako objev fotografie samotné. Novou technologii, s níž Wilhelm Conrad Röntgen přišel v roce 1895, oslavilo záhy několik tisíc článků a velký počet karikatur, v nichž autoři zvažovali její význam v běžném i duchovním životě. Možnost zviditelnit neviditelné se tak měla zhodnotit nejen při průzkumu toho, co se skrývá mladým ženám pod sukní (například láhev), ale též při zkoumání duchovního světa, jenž s pomocí různých fotografických technik mapoval již několik desítek let spiritismus a další okultní obory.

Za pokusnou osobu při jednom z prvních rentgenových snímkování zvolil pozdější nositel Nobelovy ceny svoji manželku. Zaujala jej její levá ruka se snubním prstenem, což se později ukázalo jako šťastná a oblíbená metafora nové technologie. Prsten totiž vyhlíží zvláštním způsobem, když okružuje prázdné místo kolem kosti, zdůrazňuje absenci těla respektive masa, svaloviny a kůže, které představují běžně to jediné, co se na živé figuře nabízí lidskému zraku. Ruka s prstenem popřípadě i dalšími atributy se později stala nejznámější ikonou raných rentgenových snímků (třeba pro změnu pravá ruka würzburgského anatoma a fyziologa Alberta von Köllikera z roku 1896).

Míra snímkování rukou byla dána jednak technologickými možnostmi, které se teprve postupně rozvíjely a zdokonalovaly, jednak i jistou tradicí tohoto fotografického žánru, kterou lze sledovat již od 40. let 19. století. Jednu z raných daguerrotypií s tímto motivem představuje snímek Alberta S. Southworthse zachycující cejchovanou ruku kapitána Jonathana Walkera (1845). Snímek detailně ukazuje levou ruku s ostře prokreslenými čarami, na jejíž dlani jsou cejchem vypálena dvě velká S. V jižních státech USA se tato písmena četla Slave Stealer (zloděj otroků), zatímco v severních státech Slave Saviour (zachránce otroků). Kapitán Walker byl takto označkován v důsledku svého pokusu pomoci uprchlým otrokům v útěku na Bahamy. Potom, co byl kapitán propuštěn a v severních státech se rozšířilo povědomí o snímku jeho ruky, vznikla na toto téma i oslavná báseň The Branded Hand, v níž autor John Greenleaf Whittier vyzdvihl zjizveného muže jako hrdinu boje za svobodu.

I další snímky rukou měly svou vypovídací schopnost a poselství. Asi nejčastějším důvodem jejich vytváření byla snaha o jakousi fyziognomickou systematizaci práce a jejích tělesných projevů a příznaků. V tomto směru se angažoval třeba francouzský fotograf Albert Londe, proslulý hlavně svým fotografickým mapováním hysterických záchvatů na pařížské klinice Salpetriére. Londe vytvořil cyklus snímků, jejichž ústřední motiv představují různé typy mozolů na rukou zástupců nejrůznějších profesí, třeba odlišné rozložení mozolů na rukou krejčího a kopáče. Stopy fyzické práce však nebyly jediným námětem specifického žánru fotografie ruky. Třeba fotograf Nadar se na snímku ruky bankéře z roku 1861 snažil vystihnout spíše určité duchovní či sociální charakteristiky dané osobnosti. Subtilní, štíhlá ruka bez jakýchkoli fyzických dokladů manuální práce působí jakýmsi melancholickým, citlivým dojmem, který zvyšuje jemná kresba vrásek a výraz lehkosti či křehkosti na rozdíl od silných rukou dělníků či řemeslníků ve fotografiích Londeho. Ten však plodným způsobem využil i nových metod rentgenového obrazu a již v 90. letech 19. století zachycoval též patologické tělesné fenomény – rozštěpy prstů, pokřivené kosti apod.

Zaznamenávání tělesných partií a fragmentů ve fotografii navazuje do značné míry na starší tradici fyziognomického obrazu, který se snažil kategorizovat tělesné části a hledat paralely mezi jejich formou a neviditelnými, vnitřními aspekty osobnosti – charakterem, temperamentem, sociální či národní příslušností apod. Jeden ze zakladatelů moderní fyziognomie, Johann Kaspar Lavater však sledoval především tvar obličeje a jeho části, popřípadě výrazy emocí v částečné návaznosti na tradici studia expresivity v barokním umění. Hledání výrazu a povahy osobnosti v jiných částech těla, než je hlava, odkazuje ještě k jiným historickým zdrojům, především k nauce o jazyku gest, chirologii, a k čtení a předpovídání z ruky, chiromantii. Oba obory se snažily nějakým způsobem interpretovat tvar a reliéf ruky, vztáhnout jeho jedinečné vlastnosti k obecnějším kategoriím. Chápaly ruku jako jakousi mapu, symbol či médium, které lze určitým způsobem číst a díky logice pars pro toto přenést jejich sdělení na celou osobnost. Pojetí detailu či fragmentu jakožto zdroje poznání, které má dokonce větší závažnost než vnímání celku, je charakteristické pro moderní myšlení a projevuje se v různých vědních oborech, jako třeba ve zmiňované fyziognomii, archeologii, kriminologii, v uměleckém znalectví atd.

Význam rentgenových snímků rukou směřuje pochopitelně trochu jinam než ostatní zmiňované projevy specifického žánru obrazu a interpretace ruky. V rentgenovém snímku nevidíme povrch ruky jakožto tradiční oblast analyzovaných významů, nezaměřuje se většinou ani na jedinečné respektive znakové gesto, které bývalo čteno jako zvláštní typ jazyka. Vidíme naopak pod povrch, sledujeme skryté, překračujeme hranice běžného vnímání. Rentgenová fotografie se ve svých počátcích zařadila v myslích širokého publika po bok zviditelňování neviditelného ve snímcích „fluidálních nimbů“ lidské elektricity, „ektoplasmatických výronů“ duše či jiných „auratických fenoménů“.

 

10-paul-nouge-le-bras-revelateur-1929

Líbí se ti tento článek? Přidej ho na Top Články

RSS komentářů k tomuto příspěvku.

Komentáře nejsou povoleny.