Malý teoretik - Kulturní teorie - Vizuální studia - Média a komunikace

kulturní teorie, veřejný prostor

15. 1. 2010

téma k polemice …

                                                                                                           svejk                                                 

 

richard-long-1967jaroslav-andel 

 

 

 

 

Slast chůze nebo myšlení chůze?

Chůze sněhem (po městě)[1].

 

 

 

Letos v zimě u nás napadlo hodně sněhu. Málokdo pamatuje, kdy naposled zažil takovou spoustu sněhu a to nejen na horách, v lese či na polích, ale především ve velkém městě. Situace města se velmi změnila. To, co se dříve jevilo víceméně jako kontinuum, ukazuje teď svou zjevnou diskontinuitu. Jasně se od sebe oddělily zóny, kde lidé chodí, kde jezdí auta, kde je volná plocha trávníku, kde jsou hraniční linie těchto zón. Všechny tyto zóny jsou ještě navíc nějak odstupňovány či hierarchizovány podle míry užívání, popřípadě podle míry strategického či symbolického významu (sníh je lépe odklizený před sídly politické moci, před nemocnicemi apod.). Z běžné chůze se stalo klouzání, brodění, balancování, překonávání bariér apod. Mnohem uvážlivěji než dřív teď musíme volit trajektorii své cesty, abychom se vyhnuli zjevným obtížím. Chůze je nyní nejistá, namáhavá, hledající. Obáváme se svých kroků, jsme nervózní, chůze přestala být nereflektovanou samozřejmostí. Myšlenky na pád a ztrátu rovnováhy jsou všudypřítomné. Někdo od sebe tyto obavy odhání s větší či menší úspěšností tím, jak očividně riskuje a zdánlivě si nevšímá nastalé kalamitní situace. I tento člověk však velmi dobře ví, co se děje, a pouze žongluje s otevřeným nožem, aby prokázal sobě i světu svůj ironicko-furiantský postoj, jehož výsledkem je zaplétání se do smyčky triumfu, který je však ve skutečnosti prohrou. Nerespektování kalamity světa nemůže přinést zisk, pouze ztrátu. Balancování nad propastí ztráty má ještě naději na přestání kalamity.

Zajímavé jsou hraniční linie funkčně diferencovaných zón, tedy hradby a hromady sněhu shrabaného stranou. Slouží buď ke hře nebo se nápadně proměňují v oblast chaosu - zaplňují se odpadky, znečištěním. Hraniční linie jsou i v běžné situaci považovány za místo, kam lze zahodit to, co bylo spotřebováno (nedopalky pod obrubníky chodníků, skládky na okrajích lesů apod.). Nicméně v době kalamity je míra chaotičnosti výrazně vyšší, hranice se rozšiřují. Klopýtáme chaosem. Bojíme se upadnutí do chaosu (nebo jen rány do zadku)? Obtížné hledání rovnováhy je, jak zmiňují někteří filosofové, aktem myšlení. Nárůst chaosu stimuluje myšlení, ale pouze v tom směru, v jakém se snažíme chaosu vyhnout. Jsme sevřeni. Chůze je v takové situaci noční můrou, stejně jako čekání na to, až se chaos zase sám od sebe zorganizuje. Pouze nyní si však chůzi plně uvědomujeme, uvědomujeme si totiž omezení volnosti pohybu, podvázání svobody. Volnou chůzi umožňuje běžný řád? Je to volná chůze? Nebo je to nevědomí limit, které ale samozřejmě v běžném řádu také existují. Který chodník je natolik široký, který les je natolik řídký, aby chůze mohla být chůzí, tedy nepredestinovaným pohybem? Zážitek chůze v bariérách kalamity iniciuje uvědomění si chůze a povahy chůze. To je dobré. Nicméně zároveň se utěšujeme iluzí, že naše chůze (volná) bude pokračovat, jen co bariéry zmizí. Utopie chůze - utopie svobody. Relativně svobodná chůze se může uskutečnit jen tam, kde už jsme šli. Chodit znamená chodit pořád dokola. Chodit přímo, bez předchozí „znalosti“ znamená opatrně našlapovat, klestit cestu k eldorádu, spotřebovávat cestu. Volně jít bez cíle a účelu můžu jen, když vím, odkud, kam a kudy jdu. Bariéry ve známém světě toto vědomí narušují.

Sníh v ulicích - cesta divočinou, první cesta, redukovaná, ale zároveň sebe-vědomá chůze. 

 

 

 

 



[1] Tato úvaha se volně inspiruje některými poznámkami v knize Myšlení obrazem od Miroslava Petříčka. Motivy chůze se objevují v literatuře, umění i filosofii. Určitým způsobem se jim věnuje třeba filosof Ernst Jünger, spisovatel Thomas Bernhard, umělec Richard Long či básník Karel Hynek Mácha.

Líbí se ti tento článek? Přidej ho na Top Články

RSS komentářů k tomuto příspěvku.

Komentáře nejsou povoleny.