Malý teoretik - Kulturní teorie - Vizuální studia - Média a komunikace

kulturní teorie, veřejný prostor

31. 7. 2009

Tvrdá realita

1diabeticfootulcer350w  bigtitc4                                                    crash_0040_big                                                 

     das-ist-die-realitat

 

 

 

ufo_10  31                                                   2                                                   

 garcia-guzman

 

 

 

 

 

It´s Real.

Realita je něco neuvěřitelného

 

 

 

Seznamka, pornografie, nehody a masakry, dokumentace „akcí“ a „událostí“, rodina a přátelé. Tyto kategorie představují asi nejoblíbenější a nejfrekventovanější témata dnešní virtuální komunikace za pomoci obrazové reprezentace. Máme zde co do činění s následujícími čtyřmi myšlenkovými paradigmaty: s konvenčně nezávadnou soukromou sférou (rodina atd.), s kontroverzní intimitou (erotika), s kontroverzní veřejnou oblastí (masakry, násilí) a s oblastí subkulturní komunity (přátelé, akce). Jak vidno, tradičně pojímaný veřejný prostor a diskurz z dominantní oblasti zájmu a zábavy vypadl jako něco, co není zajímavé, hezké ani vzrušující. Tohoto faktu už si dávno povšimla tzv. bulvární média a proto své konzumenty zbytečně nepřetěžují politickými či obecně kulturními informacemi a raději se soustředí na zaručeně vděčný detail ze sféry soukromí či kvazi-soukromí a z oblasti periferií veřejného života (které samozřejmě jako periferie už dávno nejsou vnímány). Tyto drobné události a detaily byly sice už dávno kasovním tahákem populární kultury (pěkných příkladů vražd či katastrof se mohl dočkat historický konzument třeba v kramářských písních), nicméně teprve s nástupem depolitizovaných, komerčních masmédií mohli čtenáři a diváci odložit masky zájmu o věci veřejné a s rozkoší se ponořit do zdánlivého balastu každodenních perliček.

Bohužel nebo bohudík se moc často nedostanu k četbě novin a proto svoje povědomí o „novinkách“ čerpám většinou ze serveru seznam.cz, na jehož úvodní straně vždy přelétnu očima přehled aktuálních zpráv, když si otevírám internetovou poštu. Ve chvíli, kdy píšu tento text, jsou na zmíněném serveru zdůrazněny zprávy s následujícími tituly: „Organické potraviny nejsou výživnější, ani zdravější, potvrzují studie“, „Mladík v roli chůvy ubil dívku k smrti“, „Nejdražší zmrzlina v Česku je v Praze“, „Jacksonova malka získá opatrovnictví dětí popového krále“, „Parfém skolil 34 kolegů navoněného zaměstnance“. Vzhledem k tomu, že „novinky“ na sledovaných stránkách nejsou nějak speciálně zaměřené, musíme se domnívat, že jejich výčet představuje reprezentativní výřez světového dění v daném okamžiku. Objevují se zde domácí i zahraniční zprávy, informace z oblasti ekonomiky, kultury, vědy atd. V tomto směru je skladba informací obdobná jako v jakýchkoli jiných médiích, dokonce se podobá i tradičním tištěným médiím z 19. či ze začátku 20. století. Zajímavý je především výběr příkladů v jednotlivých publicistických žánrech. Kategorii vědy reprezentuje poněkud zmatečná zpráva z oblasti „životního stylu“, tedy z oblasti, která se každého osobně týká a která znatelně ovlivňuje soukromí a život jednotlivce. Oblast kultury zastupuje informace komentující určitou fazetu již sice ne žhavé, ale ještě alespoň vlažné kauzy, která před nedávnem výrazně přitáhla pozornost veřejnosti - jednalo se o smrt populárního, ikonického zpěváka, jejíž přitažlivost byla zvýšena ještě určitou tajemností - takže se asi můžeme těšit na vyčerpávající knihu (nedej bože film) která nám brzy vše objasní. Osobní angažovanost je zde markantní hlavně u fanoušků zpěváka, ale zavděk vezme touto informací i širší veřejnost vzhledem k všeobecnému povědomí o jakési extravagantnosti kultovní figury. Ekonomická informace je nejzávažnější hlavně pro obyvatele hlavního města ČR - předražení zmrzlin v letním období je opravdu zlá a hluboce zraňující zpráva. Některé zprávy z daného výběru nemají zřejmě konkrétní vliv na každého člena veřejnosti, ale představují buď tradiční „pouťovou“ senzaci (vražda) či anekdotu (příhoda s parfémem). Vražda je zde však prezentována nejenom v hávu senzačního překračování norem a řádu, ale též v hávu absurdity či grotesky, která však pochopitelně se sférou „okrajového“ překračování řádu těsně souvisí. Reprezentace tabuizovaných obsahů se proměnila - už se nejedná o tradiční varování (vanitas, memento), ale o ironické zdůraznění směšnosti dané katastrofy. Tradiční tragické zápletky se stávají komedií a katarze se proměňuje v pointu.

Jak si povšimli někteří postmoderní (ale i dřívější) teoretici kultury, člověk je dnes téměř neprodyšně obalen pavučinou „simulovaného“ světa, jehož účelem není referovat o nějaké prvotní skutečnosti, ale tvořit soudržnou a mocnou iluzi, která na sebe strhává veškerou pozornost. Tato strategie masových médií je motivována úsilím o maximální sledovanost, od níž se odvíjí komerční zisk a potažmo mocenský úspěch a vliv. Přesto se přinejmenším od doby nástupu digitálních technologií objevuje pozoruhodná myšlenková „regrese“, jejíž jádro tvoří touha prolomit virtualitu médií popřípadě překonat pasivitu konzumenta a stát se aktivním tvůrcem. V rámci této mediální „revoluce“ se mimořádně dobře prosadil argument „reality“. Řada mediálních obrazů a sdělení dnes konzumentovi slibuje, že to, co vnímá, je realita, že se to „opravdu“ stalo, že se nejedná o žádnou hru či nápodobu. Konzument tuto nabídku mnohdy vděčně a s důvěrou přijímá vzhledem ke svému vyčerpání ze všech těch iluzí a klamů, které mu masová kultura dlouho předkládala a předkládá. I zde jsme pochopitelně svědky opakování historie. Už přinejmenším v 18. století se někteří myslitelé a tvůrci vydali na cestu hledání původnosti a přirozenosti. „Přirozené“ bylo pokládáno za pravdivé, krásné a mravné. Mohlo se jednat o různé ty přírodní živly, divochy, děti, šílence apod. Romantické umění a literatura tuto tématiku zhodnotila jako agregát krajních emocí a hlubokých prožitků. Komplikované civilizační struktury byly chápány jako maskované divadlo, kde vše je orientováno jen na povrch a prázdný rituál. Snaha odhodit masku a proniknout pod povrch konvencí pak provázela nejrůznější myšlenkové a umělecké projekty víceméně celé moderní epochy. Objevují se koncepce realismu a naturalismu, nadrealismu  i podrealismu. Podle některých psychologických koncepcí je reálné to, co narušuje stereotyp, co nikdo ani v nejmenším neočekává a co vlastně otevírá brány šílenství.

Pachtění za „realitou“ v rámci adrenalinových zábav, v rámci sledování kuriozit a katastrof a v rámci narušování tabu představuje dnešní hlavní trumfy interaktivní populární kultury. Deformovaná těla a hrůzná zranění, obří pohlavní orgány a znaky, dopravní nehody, vraždy a popravy téměř v přímém přenosu - tady je populární kultura ještě trochu schopna zaujmout diváka, který se upřímně a naivně těší z toho, že to, co se mu předkládá, je skutečné. Divák se nachází v pozoruhodném muzeu současnosti, které se ovšem příliš neliší od tradičních muzejních institucí a kolekcí vědění. Všechny ty kabinety kuriozit a přírodovědná či anatomická muzea, která provázejí vědu a umění od renesance, byly zabydleny nevídanými kreaturami, patvary a monstry, která vznikla na základě katastrofické „chyby v programu“. Slogan „It´s Real“, který nás láká nahlédnout na řadu internetových stránek či „aktivně“ sledovat určité televizní pořady, tedy ve skutečnosti znamená „Toto je kuriozita; toto není normální; toto není všednost“. Realita se scvrkla na doménu bizarního, groteskního, parciálního, tabuizovaného. Naštěstí jsme stále obaleni pevnou a zároveň měkkou a bezpečnou sítí virtuality. Ono se v té realitě totiž moc žít nedá.

 

                                                                                            Václav Hájek

 

virtualni-realita

Líbí se ti tento článek? Přidej ho na Top Články

RSS komentářů k tomuto příspěvku.

Komentáře nejsou povoleny.