Malý teoretik - Kulturní teorie - Vizuální studia - Média a komunikace

kulturní teorie, vizuální studia

26. 12. 2009

vánoční porno

11  2frohe-weihnachten                                                   3weihnachten7                                                  

 

 

 

 

4parmigianino_cupid  5006                                                    6afrodita-hierogamie-tempelprostitution                                                 

 

 

 

 

706  81221-frohe-weihnachten                                                   9xxx2                                                  

 

 

 

 

 

Frohe Weihnachten!

Sezónní pornografie v čase vánoc

 

 

 

 

Od kdy se z vánoc stala pornografie? Ve dvacátém století, v moderní době, v epoše konzumní společnosti? Všechny tyto možnosti asi mají něco do sebe, ale přesnější by snad bylo tvrdit, že vánoce měly příchuť pornografie vždy. A nejen vánoce. Vánoce mají tu smůlu, že jsou téměř univerzálním svátkem, který má různé podoby a lokální či dobové varianty a nikdo vlastně přesně neví, co a proč se zrovna oslavuje. Nevíme to dnes a nevěděli to ani lidé v minulosti. Slavily se a slaví se ty různé slunovraty, počátky nového života, konce a začátky roku atd. Všechno je to spolu nějak promícháno a propleteno a hlavním bodem oslav tak zůstává zažít něco výjimečného, nevšedního, vymanit se z běžného životního rytmu. Rituál už však není to, co býval. Není ani očistný ani ozdravný. Představuje jen rámcově legální exces, nad kterým se přimhouří oko o něco více než v případě jiných narušení řádu všednosti.

Před chvílí jsem si prohlížel na internetu různé typy vánočních blahopřání. Vyjma obvyklých vánočních rekvizit a hrdinů mě zaujaly nejrůznější parodie slavnostních motivů počínaje Santa Klausem zvracejícím kometu a konče svatou rodinou v odstaveném karavanu. Nasmál jsem se. Nezanedbatelnou skupinu vánočních přání tvořily kvazi-erotické motivy s polonahými dívkami skotačícími ve sněhu s červenou čepičkou na hlavě. Některé dívky skotačily též se Santa Klausem, sněhulákem či sobem. Dívky byly často označeny jako „dárek“. Někdy měly mašle na určitých tělesných partiích, jiné zase zahalily svoji nahotu do blikajících žároviček. Ano, vánoce se obdobně jako jiné slavnostní příležitosti nemohou v současnosti obejít bez erotických statistek či statistů, kteří představují buď jakýsi bonus k obdržené komoditě nebo hrají roli jakýchsi prostředníků či poslů mezi obdarovávající transcedencí a obdarovávaným smrtelníkem. Těmito posly byli tradičně géniové, andělé, kněží a kněžky, věstkyně a proroci atd. Andělé už měli tradičně sličná těla a přinejmenším v moderní době se do jejich řad vloudil i ženský element. Nicméně i dříve měli v sobě něco ženského či dívčího, popřípadě se vyznačovali spanilostí hermafrodita. Samozřejmě, že andělé, amorci či géniové figurovali v nejrůznějších situacích a vánoce představují jen jeden z příkladů jejich působnosti. Cupido od manýristického umělce Parmigianina nemá nic společného s křesťanskou ikonografií, ale svoji vyzývavou fyziognomií se příliš neliší od svých křesťanských a zvláště katolických kolegů. Cupido je sice chlapec, ale s drobnými úpravami by se z něj snadno mohla stát i dívka. V rámci renesančního myšlení nevadila ani jeho zjevná nezletilost, neboť věkové limity sloužící úvahám o pedofilii byly poněkud jiné než dnes. Do rámce klasického tématu se vtěsnalo tolik erotiky, kolik bylo jen možné. Některá témata nepodléhala tak přísným omezením a případným sankcím, jako základní náboženská motivika. To se příliš neliší od dnešní situace. Na různých pornografických internetových stránkách se to jen hemží souložícími Santa Klausy, nicméně málokdo by si asi troufl do této role situovat samotného Krista. Budu poměrně překvapen, pokud se v tomto směru dočkáme nějaké výraznější proměny. Myslím, že určitá tabu jsou i v dnešní společnosti poměrně silná a jejich narušení přináší značné obtíže.

Musíme tedy vystačit se Santa Klausy a jejich partnerkami, které zřejmě zároveň představují dárečky, které hodný stařík přináší na zem lidem. Santa Klaus je v pornografických příbězích jako vždy zahalen. Má vousy, čepici, červený kabát a popuštěné kalhoty. Jeho partnerka má naproti tomu jen miniaturní spodní prádélko a čepici, to vše v červené barvě. Červená barva je pro erotické scény velmi vděčná, to už ví i děti. Trocha kožešinky na lemu prádla také neuškodí. Mužský protagonista akce - taťka Santa - má tvář zakrytou vousem, což odpovídá základní strategii pornografie určené pro heterosexuální muže. Neukazovat mužovu tvář. Tvář muže v tomto příběhu je jen tváří soka, konkurenta. Erotický příběh by se tak mohl snadno změnit v boj o dominanci. A to pornografie nechce. Pornografie chce ztotožnění diváka s příběhem, jeho vstup do příběhu, identifikaci a empatii, které zajišťují vzrušení. Tvář ženy naproti tomu musí být viditelná a čitelná. Musíme být s to lehce rozpoznat škálu jejích emocí a vybrat si z nich tu, která nám nejvíce konvenuje (radost, bolest, strach, vzrušení atd.).  

Tradičně byly významné svátky oslavovány i za pomoci určitého uvolnění společenských norem. Při slavnostech bylo možno tropit si posměšky z vladaře, parodovat kultovní obřady, věnovat se nestřídmosti v oblasti stravování, obléknout si kabát naruby a eroticky se vyžít. Mocenské instituce mhouřily nad takovým jednáním oči, neboť si dobře uvědomovaly, že občasné povolení uzdy umožňuje její následné dlouhodobější přitažení. Lid se vydováděl, trochu se zastyděl a nějaký čas zase sekal dobrotu. Období tolerovaného chaosu sloužila k revitalizaci a upevnění řádu. Některé náboženské systémy se věnovaly i kultovní prostituci či erotice (třeba starořecký kult Afrodity). Ritualizace sexu byla možná mnohem účinnějším nástrojem jeho kontroly než jeho tabuizování. Rituál poskytoval sexualitě určitý volný prostor, v jehož rámci bylo možné potřeby uspokojit a touha po překračování hranic pak nebyla tak silná jako v případě příliš úzkého nebo téměř žádného prostoru. Dnešní porno-Santa možná tedy v tomto směru plní užitečnou funkci a umožňuje určité uvolňování tlaku tam, kde bychom to možná nejméně čekali.

Uvolnění vážnosti chvíle za pomoci blasfemického detailu není až tak moderním prostředkem, jak by se mohlo zdát. Už třeba na malbách tzv. Mistra Rajhradského oltáře, které znázorňují ty nejvážnější chvíle jako nesení kříže atd., můžeme najít velmi blasfemické motivy jako např. onanující chlapce v pozadí výjevu. A to pocházejí z 15. století. Dnes se na blahopřáních za vánočním stromkem onanista obvykle neskrývá, ale zato Santa Klaus ve vedlejší místnosti vesele dovádí se zajíčkem, který má uši jenom na gumičce. Pořád je to lepší, než když Santa vytáhne motorovou pilu a jde udělat vánoce ještě červenějšími, než jak to umí coca cola.

 

 003                                                                                 

  saturnalia-1                                     

Líbí se ti tento článek? Přidej ho na Top Články

RSS komentářů k tomuto příspěvku.

Komentáře nejsou povoleny.