Malý teoretik - Kulturní teorie - Vizuální studia - Média a komunikace

Ostatní

10. 4. 2012

zlomený Friedrich

1-friedrich_caspar_david_the_sea_of_ice_web   10288-winter-landscape-caspar-david-friedrich                                                  

 

 

 

 

Caspar David Friedrich: Pahýl stromu

 

 

Zdánlivě se jedná o banální plenérovou studii. Ta má ale ve skutečnosti neobyčejně bohatý a komplikovaný význam a kontext, který byl důležitý nejen pro Friedricha samotného, ale odvolávali se k němu i další myslitelé, literáti a umělci z období rané romantiky. Při výkladu tohoto kontextu se můžeme odrazit od významu německého slova „der Bruch“, které znamená zlom či lom, etymologicky možná též úder a využívá se v řadě slovních složenin: ztroskotání lodi - der Schiffbruch, výbuch sopky - der Ausbruch atd. Tato témata byla v romantickém umění velmi frekventovaná pro svou krajní dramatičnost, v níž byl zdůrazňován moment osudové katastrofy. V těchto motivech se objevuje destrukce, ničení, rozpad, zmar. Jejich obliba kulminuje v období kolem roku 1800, které lze z mnoha příčin označit za epochu krize či přelomu. V této době dochází k významným společenským, politickým a epistemologickým proměnám. Pod dojmem Francouzské revoluce a Napoleonských válek se proměňuje politické uspořádání celé Evropy. Nepřehlédnutelným historickým mezníkem je též nástup urbanizace a industrializace západního světa, který výrazně ovlivňuje tradiční společenské struktury, přináší demografické změny, zvýšenou migraci atd. Toto vše je provázáno s proměnou v oblasti „epistémé“, tedy v oblasti obecně sdílených názorů na realitu, formulovaných radikálním způsobem dobovou vědou a filosofií. Na tuto krizovou situaci reaguje aktuálně umění a literatura, které vytvářejí obraz epochy boření starého řádu světa a obtížného zrodu nové skutečnosti na troskách a fragmentech historie. Někdy se o této epoše mluví jako o období „fragmentarizace“ - jsou bořeny staré pomníky a architektury, obrazy zaplavují motivy ruin a torz, v dobových muzeích jsou vystavovány archeologické zlomky starých děl, lékařství i přírodověda se snaží proniknout k čím dál drobnějšímu detailu apod. Celek se stává relativním, nedůvěryhodným a falešným. Dobové gnoseologické koncepce hovoří o jeho nepoznatelnosti (podle Kanta existuje nepřekonatelná propast mezi vědomím subjektu a objektivní realitou). Klasická důvěra v definitivní obsáhnutí celku světa se nadále jeví jako iluze. Fragment představuje nadále jedinou záruku pravdivosti či autentičnosti. Proto např. raně moderní muzea umění prezentují už jen dochované částí starověkých soch bez pozdějších doplňků a kompletací. Pouze v torzu je prý přítomna autentická stopa historie a autorství. Zájem o rozpad a další katastrofické události, které lze charakterizovat slůvkem „zlom“, vypovídá tedy jednak o dobové reflexi konkrétního historického dění (války, politické změny atd.) a jednak o skeptickém přístupu k poznání světa, o smrti klasické „epistémé“. Friedrichův zlomený kmen v sobě tyto významy metaforicky shrnuje, podobně jako jeho další obrazy ruin, hrobů, ztroskotání apod.  

800px-i_c_dahl_vesuv

Líbí se ti tento článek? Přidej ho na Top Články

RSS komentářů k tomuto příspěvku.

Komentáře nejsou povoleny.